Tajemství Camelotu - 1.kapitola - Vikingové

15. dubna 2011 v 18:29 | Anonymka |  Fan Fiction
Elizabeth Swanová hleděla do Willowa obličeje.
Chystala se ho políbit, jenže v tom jsem vykřikla ,,Hele, co to je?" ukázala jsem na loď, která odhalila černou vlajku
a na ní bílý drak. Připravili jsme si zbraně pro jistotu.
,,Ehm" ozval se Will. ,,Jak ti říkají? Odkud ses tu vzala?" zanedlouho se objevil její otec.
,,To je má dcera Willow, pojmenoval jsem jí před několika lety po tvým otci, mým známým" dal si ruce v bok. ,,Ale můj otec již umřel, před měsícem" vzdychl si Will.
,,Kdo to je?" podivila jsem se.
,,Tkanička" zašeptal mi.
,,Ten?" otevřela jsem pusu a vyvalila oči.
,,Ne, to je jeho jediný potomek, Willow" zašeptal mi do ucha Enther, tak se jmenuje můj otec.
Zašilhala jsem dychtivě po lodi, která od nás byla pár mil vzdálená a zjistila jsem, že se obrací k nám. ,,Vrací se" vykřikla jsem. Lidé přišli k nám, zírajíc tupě, co po nás
ti lidé chtějí.
Už přijíždí...
Vyhlídli jsme si jeden ostrůvek, oni též. Zde leží Camelot, bylo tam napsáno. ,,Radši počkáme, než zjistíme co jsou zač" zavelel kapitán Barbossa.
Samozřejmě, že jsem neposlechla, vrhla jsem se na ostrov. ,,Hej" vykřikl. Pár lidí se chystalo vystřelit z pušky, ale nepovedlo se již, jelikož je kapitán zarazil.
,,Ne, strefili by jste jí" vysvětloval důrazně.
Neznámí začali urychleně budovat sídlo, pro začátek stany. Byl tam také patnáctiletý chlapec. ,,Hmm" odkašlala jsem si, čekajíc na jeho reakci. ,,Ty jsi z tý lodě,
která vystartovala před náma?" u toho stavěl stan. ,,Počkej, opomůžu ti" nabídla jsem se. ,,Ne, to je dobré" odsekl.
,,Tak co?"
,,Ano, jsem" kývla jsem. ,,Jestli nejste přátelé našich nepřátelů, tak jsme přáteli" poškrabal se na rameni hoch.
,,A kdo jsou vaši nepřátelé?" zaujalo mne to.
,,Wenderové" vzdychl.
,,Jak to, co se stalo?" podivila jsem se.
,,Můj nevlastní otec, náčelník Vikingského kmene (jsme vikingové), jednoho krásného dne si vyplul se svou dcerou Narcisou na moře.
Avšak je pohltilo obrovské neštěstí, jeho dceru unesly, vyměnili a dodnes nikdo neví, kde je" zabědoval.
,,To je smutné" přitakala jsem.
,,Jak se jmenuješ?" otočil se směrem zády, jako kdyby si myslel, že já jsem ona dívka.
,,Willow" odpověděla jsem.
,,Henry" dodal můj nový kamarád, doufám.
Z naší lodě se objevila zelená vlajka. To znamenalo, že mám předat vzkaz. ,,Musím" mrkla jsem. ,,Tak zatím" natáhl ruku a já jí potřásla.
,,Tak co, přátelé, nebo ne?" chtěl vědět kapitán.
,,Přátelé, jen když se nepřátelíme s Wendery, co já vím, co jsou zač" dodala jsem. ,,Vida, neznáme je, tak jsme jejich přátelé" prskal na všechny Barbossa.
Všichni na palubě začali jásat, jako kdyby jsme snad vyhráli nějakou válku proti nejmocnějším pirátům na moři.
Jenomže já jsem nebyla příliš nadšená. Něco tu nehraje, docvaklo mi. Již delší dobu tu panuje klid a mír, myslím tím, mezi naší posádkou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.